Jan Kout - 1935

Bohutínští staří mlynáři

Sotva byjste našli vesnici, v níž jsou čtyři mlýny, a to ještě vzácnější, že všechny tyto mlýny patřily po jeden krátký čas mlynářskému rodu „Achačů“. Malá říčka Litavka - spíš potok, svahem půdy, tudíž rychlostí  - stačí pohánět tyto mlýny dostatečnou silou. Píši vzpomínky z dávného svého mládí. Tehdy před 75 až 80 léty, byli páni Achačové v obci velice váženi a my chlapci chodili jsme k Achačovům jako do nějakého zámku k rodinám polopanským.

První mlýn nad vsí Bohutínem slul „Na mlníšťatech“. Majitel jeho pan J.Achač byl mým kmotrem. Byl postavy útlé, nízké, napadal na nohu; byl dobrým hospodářem. Paní mlynářová byla žena „k pohledání“, byla vysoké postavy, chování něžného, každému dobrým rádcem a štědrá k chudým a těch bylo vždy dostatek. Již to, že byla sestrou paní štajgrové Šeflové, ji povznášelo. Bylť pan štajgr Šefl nejvyšším pánem na šachtě bohutínské. Tři dcerušky jeho a tři dcery pana fořta Feedra ze Skelné Hutě (za Lázem) a my studentíčkové z Bohutína chodívali jsme k Achačovům na zábavu, spíš však na dobrou svačinu. Nejstarší syn Josef, lodní lékař, padl za oběť americkému souboji: zastřelil se. Ještě za syna kmotříčkova, bratra lékařova, držel se mlýn v pořádku, ale za nástupců klesal, až z něho zbyla malá nepatrná, dřevěná chaloupka s tuctem dětí. Jméno zůstalo - mlýn zcela zanikl. S trapným pohledem a bolem vzpomínám na uprchlá studentská léta!

mln-1

Mlýn "na Mlnišťatech" na fotografii z roku 1935

Přímo pod starým kostelíčkem v údolí, byl na počátku vesnice mlýn - zvaný „Achač hořejší“. Zbudován z kamene, kryt taškami a „pod poschodí“, vypadal opravdu jako zámeček. Majitelé a nájemci toho mlýna se často střídali. Zašlo jméno - mlýn zůstal. My hoši, jen když jsme tam mohli vklouznout. Nějaký dovedný stárek prostým uhlem nakreslil ve mlýnici kříž se Spasitelem a plačící jeho matkou P. Marií tak věrně, že staré mlečky před tím obrazem na zdi křížem se znamenaly. Mimo tento pěkný obraz znamenitě vystihl a nakreslil i různá divoká zvířata ve skoku, že nám při pohledu na ně naskakovala „husí kůže“. To bylo ovšem v létech 1855 až 1860.

Před mlýnem stála pila a dřevěné vantroky (žlab) vedly vodu přímo na kola mlýna i pily. V těch „vantrokách“ se utopil místní „ochlasta“ Šuler.

V té době měl mlýn pronajatý p. Jelínek; jemu a jeho ženě jsem se již jako chlapec divíval, jakou trpělivost měli s několika občany, kteří každé neděle a o svátku sešli se dopoledne ve mlýně hrát karty od 10 do 12 hodin. Při tom se hádali, křičeli, kouřili čpavý tabák, až bylo ve světnici černo. Při dešti či sněhu zanesli celou světnici blátem. Často čekávali domácí s obědem, ano často i po straně oběd odbyli, ale rozjaření hráči teprve po několikerém vybídnutí hlučně se rozešli, aby opět příští neděli tímtéž způsobem se pobavili. Ó svatá trpělivosti!              

Avšak přišel nový nájemce, muž zdravý, silný, rostlý jak jedle, oblíbený pan otec Drmla. On a jeho manželka „drželi na pořádek a čistotu“ a to našim hráčům „nešlo pod vousy“ a uchýlili se do hospody. Panu Drmlovi hned na počátku přihodilo se bolestné neštěstí. Jako velký nimrod chodil často na hony, bylť výborným střelcem. Jednou po honu pověsil nabitou pušku na hřebík. Malý, čiperný šestiletý hošík přistavil si židličku, sňal pušku a sednuv na bobek, natahoval mocně kohoutek. Jeho čtyřletý bratříček, ruce maje za sebou složené, přihlížel namáhání svého staršího sourozence. Pepíček kohoutek nadzvedl, ten mu však z ruky vyklouzl, zahřměla rána a uděšení rodiče zvedli jen mrtvolku svého mladšího synka. To se stalo v roce 1862. Toho roku chodil jsem do II. ročníku reálka v Příbrami. Oblíbené rodině pana Drmly byla věnována všeobecná soustrast. Čas i krutou bolest mírní. Když pak do Bohutína přišel roku 1874 můj spolužák p. Karel Peták za řídícího učitele, plný plánů a snahy, našel v panu otci Drmlovi nejlepšího přítele a podporovatele v obecním zastupitelstvu i v místní školní radě, a tak se jim podařilo rozšiřovat dvoutřídku na školu vícetřídní a posléze založi měšťanskou školu chlapeckou i dívčí, první to měšťanku na vsi. Nebyla to lehká úloha!

Po všechna léta byl pan Drmla v Bohutíně ctěn a vážen, ale i mlýna se nabažil a odstěhoval se na svůj hostinec u Vysoké Pece, zvaný „Na Drmlovce“. Po celé století je tento hostinec v Drmlově rodině. Tam rádi studenti chodili, tam se do dneška soustřeďuje blahodárná činnost mladých, toužících po zábavě i poučení. Rodáci bohutínští a z okolí zde měli v roce 1921 svoji schůzi a přátelskou zábavu.

Třetí mlýn ve vsi byl „Achač dolejší“. Neměl sice ve mlýnici žádné obrazy, ale byl námi - mládeží nejpilněji navštěvován. Chudý byl tehdy mlýn i pila při něm, zato pan otec Achač byl k nám přelaskavý, ano dovolil nám dokonce pořádat bál ve své prostorné mlýnici. Hrával jsem jim na housle a kamarád Franta Čadek přizvukoval. Platilo se od tančících po krejcaru. Program byl prostičký. Hráli jsme stále jen jedno číslo:  „Šla Naninka do zelí“, a kluci i děvčata dupali, třepali hrozíce rukama: „Ty ty - ty, ty to musíš platiti“, tak hlučně, že už i trpělivý pan otec se zhrozil a vybídl nás, abychom si to nechali až zase na příští neděli. Na jeden či dva kousky dal se potom ještě uprosit. Dnes je mlýn v krásné úpravě, i nádržka je rozšířena. V přistavěném domku u cesty jsme bydleli a můj tatíček Jan zde zemřel v roce 1886.

Jednou při řezání prken sedl si hoch Franta Kubík z chalupy pod mlýnem na špalek, pila si jej přitáhla a uřízla mu nohu.

Měli jsme jako děti také jednou bál ve škole bohutínské ve třídě. Hynek Čadek, syn učitelův, si při tanci zlomil nohu. To byl poprask! Od té doby bylo po dětských bálech.

mln-2

Bohutín, oba mlýny v obci na jediné fotografii z roku 1935

A nyní podél potoka asi 1 km k osadě Havírně, k „Achačovi u Hamru“. Leč čeká nás překvapení! Po mlýnu ani stopy, jen nádrž na vodu stojí stále na svém místě. Mlýn ten zakoupil erár a jeho majitelé se museli odstěhovat. Z toho mlýna „od Hamru“ vzal si pan štajgr Šefl dceru. Ta rozumná a štědrá paní zřídila si na Havírně kupecký krám a vedlo se jim dobře. Měli dva syny a tři dcery, a můj strýc, podučitel v Bohutíně, Matěj Kalista, tam chodil rodinu tuto vyučovat a přinášel od paní Šeflové mnoho pomoci a živobytí. Vždyť měl chudák podučitel ročně 80 zlatých služného a malý pokojíček ve škole, kde jsme se tísnili tři: matka jeho, moje zlatá babička, strýc a já. Odtud jsem chodil do Příbrami do školy, ještě s mnohými hochy; leč ze všech těch pouze dva Humlové a já učení jsme dokončili a domohli jsme se vlastní silou zaopatření.

mln-3

Jediná fotografie na které je náhodně zachycena část budovy mlýna " u Hamru" pochází pravděpodobně z roku 1905

Ze čtyř mlýnů bohutínských zůstaly jen hořejší a dolejší Achač. Mlýn hořejší měnil často majitele i nájemce, až jej zakoupil pan otec Pečený. Dnes je jeho majitelem pan Kleinert. Pouze mlýn „u dolejšího Achače“ má dosud majitele z rodiny Achačů. Nová silnice vedoucí okolo Bohutína, se již těmto mlýnům vyhnula. Vše mění čas a potřeba!

 

Článek byl publikován v časopisu „Od stříbrných hor“ ročník VII. č. 9 v roce 1935


Poznámka:

Tento článek byl psán roku 1935 a autor zde popisuje události tehdy staré téměř 80 roků. Jde tedy o dobu těsně po polovině 19. století. Také se nejedná o nějakou historickou studii, ale o vzpomínky viděné očima v té době malého chlapce, z tohoto pohledu je nutné jej tedy vnímat. Považujeme za vhodné uvést na pravou míru pouze jednu informaci. Autor uvádí, že v Bohutíně byly čtyři mlýny, to ovšem není pravda. Dnes již neexistující mlýn „Hamr“, který vznikl po roce 1777 přestavbou objektů bývalého hamru na mlýn, nikdy nepatřil k Bohutínu, ale stál na pozemcích města Příbrami a později katastru obce Vysoká Pec.
Kolektiv Spolku Řimbaba


Návštěvy stránek

Dnes 17

Včera 11

Za týden 86

Za měsíc 412

Celkem 63651

Currently are 4 guests and no members online

JSN Epic is designed by JoomlaShine.com