Lidová demokracie
23. září 1951

Obnova vyhořelého chrámu v havířském Bohutíně 

Smutně končil vloni svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje pro věřící lid z havířské vesnice Bohutína v krajině svatohorské, neboť toho dne v podvečer blesk zapálil farní chrám s. Máří Magdaleny a vykonal hrozné dílo zkázy. A byl to kostel krásný, neobyčejně velký, jak už zpravidla bývají domy vroucí modlitby v obcích hornických, kde člověk odedávna zvlášť se utíká k ochranné ruce Páně.

Pouhých 63. roků stál ten Boží stánek uprostřed vzorné péče farních a duchovních správců, vzácné lavice s hornickými kladivy byly jeho chloubou, štíhlé gotické oltáře, působivé svou jednoduchostí a varhany, které se stavěly za dozoru samého hudebního genia Antonína Dvořáka. V roce 1936 byl pod původním dřevěným stropem, stylu italské vysuté stolice, pořízen ještě rovný strop z leštěného modřínu. A toto dříví se stalo spolu s krovy také první potravou požáru, jemuž nezabránil ani dobrý bleskosvod. S úžasnou rychlostí se oheň rozšířil i do věže, padající trámy ohrozily záchranné práce v lodi, takže jen málo ze zařízení mohlo být vyneseno.

 interier ped porem

Kostel v Bohutíně - oltář před požárem

interier-varhany

Kostel v Bohutíně - varhany a interier před požárem

Nazítří 6. července 1950, trčely pak k nebi jen ohořelé trosky hlavních zdí, oba postraní oltáře lehly popelem, stejně tak kazatelna, památné a umělecky cenné lavice, mřížka před oltářem, zpovědnice, schodiště, dveře, zvon ulitý v roce 1711 se zřítil z věže a pádem rozbil, zničeny věžní hodiny a především varhany. Nad poškozeným hlavním oltářem, jehož obraz rovněž vzplanul, zůstala promočená klenba presbyteria. Pohled na tuto zkázu zbavoval lidi veškeré naděje.

Ono neštěstí se stalo ve středu, ale již do neděle byl kostel nadšenou svépomocí občanstva z celého okolí vyklizen a vyčištěn, takže toho dne již sloužil místní vikář mši svatou v žalostných troskách mezi stěnami, jen pod nebeskou bání. Nesčetní věřící, kteří se tenkrát shromáždili, snad si také uvědomili, že v té hrozné bouři stánek Boží, který je vysoko nad obcí, přijal úder blesku a zachránil tak možná jiné objekty, lidské příbytky, chaloupky malých rolníků a domovy havířů. Vždyť při zkáze chrámu nikdo nepřišel o život ani k úrazu. Nicméně požárem kostela byli všichni postiženi a proto hned začali myslet na záchranu.

po poru 1950

Kostel v Bohutíně po požáru v roce 1950

Vždyť jaký by to byl život bez chrámu. I hlas zvonu brzo začal chybět, proto lidé sehnali kdesi v okolí zvonek, který zavěsili na strom u fary, a ze dvou ohořelých trámů postavili sami havíři kříž, před který dali truhlici na dary. A sešlo se tak na 250 tisíc Kčs. Zatím již vikář Jan Vrba ohlásil neštěstí budějovické konsistoři a odebral se do Prahy na státní úřad pro věci církevní, který poskytl okamžitě velkou peněžní částku pro první záchranné práce a přislíbil další pomoc. Také pojišťovna velmi blahovolně splnila svou povinnost, takže naděje na rekonstrukci vzrůstala. A tuto naději konečně proměnilo v jistotu velkorysé rozhodnutí vlády, jež poskytla dva a půl milionu korun. Když vikář Jan Vrba veřejně děkoval za tuto plnou pomoc, výstižně pravil, že stavba kostela nejlépe mluví o tom, že chceme pokoj a mír. A tohle si uvědomili bohutínští farníci vždy, zvlášť pak o slavné půlnoční mši svaté roku 1950, kdy již měli alespoň prkennou střechu nad hlavami a potom stále více, jak viditelně dál stavba pokračovala až do těchto dnů, kdy již se pomalu snímá lešení a objevuje se nový kostel, navlas podobný starému ale lepší zevnějškem, zkrátka opravdu nový.

oprava 1950-52

Kostel v Bohutíně - opravy po požáru probíhají v létech 1950 - 1952

A je to vlastně skutečně nový kostel, neboť to co po požáru zůstalo, nikterak nemohlo být bez velké pomoci veřejných úřadů již vbrzku znovu zřízeno. Jistě bude chrám brzo znovu slavnostně vysvěcen, neboť pouze vnitřek čeká ještě na dokončení. Ve spolupráci světských úřadů a konsistoří byly již také opařeny náhradní lavice i varhany, dokončuje se elektrická instalace, střecha je už pokrytá eternitem, strop téměř hotov a dokonce lze říci, že nová stavba bude v některých podrobnostech a zařízeních, jako v tepelné izolační vrstvě stropu, mnohem lepší, než tomu bylo dříve. Ještě krásnější kostel tedy budou mít v hornickém Bohutíně. Dík za to patří vládě, státnímu úřadu pro věci církevní, národním výborům, krajskému, okresnímu i místnímu i všem občanům, kteří přiložili ruku k dílu a stále pomáhají.

Již je tedy radostný pohled k výšině bohutínské, kde v slunci září kříž na vrcholu věže a občané rádi se tam zadívají. Zdá se, že nyní mají a budou mít ten svůj kostel ještě raději. Tak jsme to alespoň poznali při náhodných rozhovorech s muži i ženami, s havíři i s pracujícími v polích. Znali jsme ten lid krajiny svatohorské vždy jako hluboce věřící, ale teď se nám zdá ještě vroucnější. Ukázalo se to ostatně nejlépe při těch až dojemných vyklizovacích a záchranných pracích a v té touze, aby již bezprostředně po požáru mohlo zaznít, byť i v troskách opět slovo Boží.

 

Lidová demokracie
29. července 1952

Svěcení nového kostela v Bohutíně

neděli 27. července konala se v hornické obci Bohutín na Příbramsku slavnost svěcení nově vybudovaného kostela, před dvěma léty požárem zničeného. Stavbu kostela, jejíž náklad si vyžádal 2.500 000 Kčs, umožnil státní úřad pro věci církevní. Občané bohutínské farnosti pomáhali budovat kostel tím, že kromě prací řemeslných vykonali ostatní práce v dobrovolných brigádách po svém zaměstnání.

svcen 1952

Svěcení kostela a zvonů po dokončení oprav v roce 1952

Slavnost byla zahálena veřejným projevem předsedy MNV horníka V. Kupce a pokračovala projevy zástupce SÚC O. Sotony a místního vikáře p. J. Vrby. Ze slavnostního shromáždění byly odeslány telegramy presidentu republiky Klementu Gottwaldovi a náměstku předsedy vlády Zdeňku Fierlingrovi, v nichž věřící slibují, že budou plnit poctivě budovatelské úkoly na svých pracovištích a přispívat tím k posílení světového míru.

Českobudějovický kapitulní vikář p. Josef Buchta za asistence kancléře kapituly p. M. Trdly a místního vikáře p. J. Vrby, vykonal obřady svěcení chrámu, sloužil slavnou mši svatou a posvětil dva zvony. Slavnost byla mohutným mírovým a budovatelským projevem hornického a zemědělského lidu Příbramska.

 

Oba články byly publikovány v časopisu „Lidová demokracie“ 23.9.1951 a 29.7.1952.


 Poznámka:

Veškeré vnitřní vybavení kostela po požáru, jako oltáře, oltářní mřížka, lavice a varhany pochází ze zrušené veřejné kaple juvenátu redemptoristů v Libějovicích u Vodňan.
Zvony odlité v roce 1595 a 1571 pocházejí z klášterního kostela zrušeného kláštera v Pivoni u Poběžovic.
Kolektiv Spolku Řimbaba


Návštěvy stránek

Dnes 17

Včera 11

Za týden 86

Za měsíc 412

Celkem 63651

Currently are 4 guests and no members online

JSN Epic is designed by JoomlaShine.com